Přístupnost webů pro osoby, které preferují komunikaci v českém znakovém jazyce
Studie na základě výzkumu
Úvod
Co jsme dělali?
Zkoumali jsme, jak (ne)přístupné jsou webové stránky a portály, které mají sloužit široké veřejnosti, tedy všem bez rozdílu. Konkrétně jsme se zaměřili na téma webové přístupnosti pro osoby, které preferují komunikaci v českém znakovém jazyce (ČZJ), což je velmi přehlížená skupina.
Provedli jsme výzkum, obohacený o naše profesionální zkušenosti, s cílem připravit doporučení, jak obsah webových stránek zpřístupnit osobám preferujícím komunikaci v českém znakovém jazyce.
Téma webové přístupnosti a potřeb osob se sluchovým postižením obecně se často opomíjí. Bude třeba, aby proběhly další výzkumy a vznikly souborné metodiky a další doporučení. Náš výzkum v této oblasti je, pokud víme, prvním takto komplexním výzkumem, a to nejen v České republice.
Shrnutí studie v českém znakovém jazyce
Video v českém znakovém jazyce je shrnutím základních informací z této studie, proto není opatřeno titulky.
Co je webová přístupnost (anglicky Web Accessibility)?
Přístupnost webu zajišťuje, že všichni, kdo na webovou stránku přijdou a chtějí najít nějakou informaci (například jaké doklady jsou potřeba pro vstup do jiné země), něco si koupit (například domácí spotřebič) nebo se někam objednat (například zarezervovat si termín, kdy si vyzvednou řidičský průkaz), najdou a vyřídí, co potřebují. A to skutečně všichni bez rozdílu a bez ohledu na své schopnosti a okolnosti.
Tradičně si lidé myslí, že přístupnost webových stránek je důležitá jen pro lidi s postižením. Ve skutečnosti je ale přínosná i pro další skupiny – děti, seniory, lidi s odlišným mateřským jazykem, pro ty, kdo webovou stránku navštěvují z mobilního zařízení, nebo pro ty, kdo mají pomalé připojení k internetu.
Přístupnost webu zajišťuje, že všichni uživatelé bez ohledu na své schopnosti a okolnosti budou moct webové stránky bez problémů používat.
Kdo jsou uživatelé českého znakového jazyka a jaké jsou jejich komunikační preference?
Lidé, kteří neslyší nebo slyší špatně, se souborně označují jako „osoby se sluchovým postižením“. Tato skupina se pak dále dělí podle toho, jakým způsobem tito lidé komunikují.
Pro naše potřeby stačí, když uvedeme základní dělení na:
osoby, které komunikují v českém jazyce, ale sdělení potřebují vizualizovat (přepis mluveného textu, titulky)
osoby, které v komunikaci preferují český znakový jazyk
Znakové jazyky jsou od roku 1960 díky výzkumům v USA uznávány jako přirozené jazyky, které slouží k plnohodnotné komunikaci neslyšících. U nás se výzkumem českého znakového jazyka zabývá od roku 1994 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (odkaz na externí web).
Terminologická poznámka: Výraz Neslyšící (s velkým N), se kterým se můžete někdy setkat, se dřív používal jako výraz respektu ke skupině osob, které se identifikují jako jazyková a kulturní menšina. Nyní se již od tohoto označení upouští (vycházíme z ústního sdělení Radky Novákové a Jaminy Napier) a namísto toho se používá výraz „neslyšící“ nebo přesněji „uživatelé (českého) znakového jazyka“ či „osoby preferující komunikaci v (českém) znakovém jazyce“. V této studii používáme zmíněné pojmy jako ekvivalentní.
Podle Listiny základních práv a svobod, ale i podle zákona č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, a dalších legislativních dokumentů (odkaz na externí web) mají neslyšící právo dostávat informace v preferovaném jazyce – u nás tedy v českém znakovém jazyce.
Proč jsme se zaměřili na webovou přístupnost pro uživatele českého znakového jazyka?
Protože jde o často přehlížené a málo prozkoumané téma.
Dnes má prakticky každá země zákony o přístupnosti. Většina z nich se odkazuje na některou verzi pravidel pro přístupnost webového obsahu WCAG (anglicky Web Content Accessibility Guidelines), což je mezinárodně uznávaný standard pro webovou přístupnost.
Tyto standardy obsahují mnoho pravidel pro různé skupiny osob, například k tomu, jak mají vypadat či fungovat webové stránky, aby byly přístupné osobám se zrakovým postižením. Řada z nich je formulovaná relativně podrobně – například uvádějí, že minimální kontrast mezi pozadím a textem, který není tučný a je menší než 24 pixelů (18 bodů), musí být minimálně 4,5:1.
Naproti tomu konkrétní doporučení či pravidla přístupnosti pro uživatele znakových jazyků, ale i další skupiny osob se sluchovým postižením téměř neexistují nebo jim chybí potřebný detail.
O tom, že existuje skupina osob, které potřebují mít obsah i ve svém národním znakovém jazyce a že na to mají právo, se standard zmiňuje jen velmi okrajově.
Videa ve znakovém jazyce jsou zařazena do kategorie AAA, což je nejvyšší úroveň, která tedy není podle zákona o přístupnosti povinná. Dále nejsou vůbec zmíněny technické a vizuální parametry, které videa ve znakovém jazyce mají mít, není v nich stanoveno, jakým způsobem mají být na stránku umístěny, co má být přeloženo atd.
Proč konkrétní body WCAG, které se mohou jevit dostatečné, dostatečné nejsou, se dozvíte v naší studii.
Z praxe také víme, že se do testování webů jen málokdy zapojují lidé se znevýhodněním, a když už, většinou se jedná jen o osoby se zrakovým postižením.
Proč si to neslyšící nepřečtou?
Možná přemýšlíte o tom, proč je potřeba zpřístupňovat obsah webových stránek neslyšícím pomocí videí v (českém) znakovém jazyce, když si mohou přečíst text nebo titulky.
Český znakový jazyk je jazyk přirozený a stejně jako čeština či jiné jazyky má vlastní (a od češtiny odlišnou) gramatiku i strukturu. Na češtině není český znakový jazyk nijak závislý. Neslyšící se tedy češtinu (v její psané podobě) učí ve skutečnosti jako cizí jazyk.
Jak dobře se česky číst a psát naučí, je dáno mnoha faktory, včetně osobnostních předpokladů. Je ale také pravda, že učení je pro ně obtížnější, protože se učí jazyk, který neslyší, a nemohou se tedy na rozdíl od slyšících cizinců učit z přirozených situací.
Čeština je navíc poměrně složitá (zvlášť pokud se ji učíte jako cizí jazyk), protože nemá pevný slovosled a tvary slov se mění skloňováním a časováním. Také je třeba si přiznat, že učitelé neslyšících žáků a studentů často nemají k výuce češtiny jako druhého jazyka potřebné materiály, metodiky a dostatečnou podporu.
Ať jsou důvody jakékoliv, musíme bohužel konstatovat, že neslyšící sice dovedou číst a psát, ale často nečtou s porozuměním (Jazyky v komunikaci neslyšících, strana 201 (odkaz na externí web). Toto tvrzení nelze podložit žádným rozsáhlejším výzkumem, máme jen dílčí studie. Jeho platnost však mohou potvrdit lidé, kteří s neslyšícími přicházejí do kontaktu. A my ho můžeme doložit autentickými texty, které psali naši respondenti.
Jako například:
„Lepší Česká republika snaží nejlepší vzdělání 😃❤️.www.AliExpress překladač psát cizí jazyk nerozumím,není český jazyk 🤷♀️“
Další příklady najdete v sekci „Bariéra v komunikaci s neslyšícími může vznikat i v e-mailové komunikaci“ naší studie.
Neslyšící se s texty v českém jazyce setkávají a budou setkávat. Nikdy totiž nebude možné, aby veškeré psané texty měly svoji alternativu v českém znakovém jazyce. O to je pak důležitější, aby textový obsah na webech byl psaný takzvanou přístupnou češtinou (anglicky „plain language“), o které se později dozvíte více.
Kdo jsme?
Jsme lidé, kterým záleží na tom, aby se každý člověk, bez ohledu na své schopnosti, mohl bez pomoci druhých pohybovat v digitálním prostředí.
BcA. Ondřej Pohl, CPWA
Ondřej je jeden ze dvou nejvýše certifikovaných specialistů na webovou přístupnost (CPWA, anglicky Certified Professional in Web Accessibility) v České republice. Jeho hlavním cílem je popularizovat přístupnost a vzdělávat lidi, což považuje za nejjednodušší způsob, jak zpřístupnit weby a aplikace.
Ondřej se více než 12 let zabývá UX (uživatelskou zkušeností), výzkumem a vedením týmů a poslední více než 3 roky se primárně věnuje přístupnosti. V mezinárodní technologické digitální agentuře ACTUM Digital pracuje jako vedoucí oddělení přístupnosti a UX (Accessibility & UX Director).
Společně s historicky prvním certifikovaným specialistou na webovou přístupnost Radkem Pavlíčkem, CPWA, rozjeli vlastní podcast o webové přístupnosti „Bez bariér“ (odkaz na externí web).
Ondřej má momentálně za cíl přimět český státní a veřejný sektor, aby v souladu se zákonem své weby a aplikace více zpřístupnil.
Mgr. Kateřina Pešková
Kateřina vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, Ústav jazyků a komunikace neslyšících. Ve studiu se zaměřovala na problematiku překladu do znakových jazyků a týmového tlumočení. Absolvovala Certifikační vzdělávací program pro tlumočníky českého znakového jazyka a řadu dalších kurzů a školení pro tlumočníky a překladatele.
V letech 2007–2016 působila jako tlumočnice českého znakového jazyka v nejrůznějších oblastech. Od roku 2012 byla opakovaně součástí týmů zajišťujících natáčení různých typů videopřekladů, v některých případech tyto týmy sama vedla.
Chyběla jí však možnost věnovat se této činnosti systematicky a rozvíjet ji koncepčně i metodicky, a proto v roce 2015 založila s kolegyní Lucií Štádlerovou společnost Deaf Friendly, první agenturu v České republice, která se zaměřuje na tlumočení a překlady do českého znakového jazyka. V agentuře působí jako projektová manažerka a metodička.
Mgr. Petr Vysuček, Ph.D.
Petr je vyhledávaným lektorem českého znakového jazyka a zároveň metodikem vzdělávacích programů. Od roku 2003 působí jako překladatel do českého znakového jazyka a jako komunitní tlumočník. Bývá přizván jako tlumočník do týmu u složitých případů u soudu, na policii a na psychiatrii.
Tlumočí také na mezinárodních konferencích mezi českým znakovým jazykem a mezinárodním znakovým systémem.
Petr je jedním z prvních neslyšících absolventů FF UK, Ústavu jazyků a komunikace neslyšících, oboru zaměřeného na lingvistiku českého znakového jazyka. Je autorem několika oceňovaných studií týkajících se popisu gramatiky českého znakového jazyka.
Od roku 2018 je Petr stálým členem týmu Deaf Friendly na pozici odborného garanta a supervizora. V roce 2020 se stal spolumajitelem společnosti a působí i jako vedoucí překladatelského týmu.
Petr i Kateřina jsou aktivními členy neziskové organizace Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP). V rámci pracovních skupin se zasazují o práva neslyšících především v oblasti jejich vzdělávání a v oblasti přístupnosti informací (nejen) pro uživatele českého znakového jazyka ve veřejném prostoru.
Jak jsme postupovali?
Naše příprava byla rozsáhlá. Vycházeli jsme ze svých profesionálních zkušeností v oblasti webové přístupnosti (viz Ondřej Pohl v předchozí sekci „Kdo jsme“) a zkušeností s uživatelským výzkumem v ACTUM Digital.
Kromě toho jsme čerpali ze zkušeností v oblasti zpřístupňování informací neslyšícím uživatelům českého znakového jazyka a dalším sluchově postiženým, které získala Kateřina Pešková a Petr Vysuček ve své agentuře Deaf Friendly. Stanovili jsme si hypotézy, které vycházejí z našich odborných zkušeností, dílčích průzkumů a minitestování, které členové týmu Deaf Friendly prováděli při realizaci svých zakázek.
V první fázi jsme tedy nejdříve rozebírali vlastní zkušenosti, dostupné informace a poznatky, které v této oblasti jsou, a vytvořili jsme návrh, jak postupovat. Rozhodli jsme se, že zkombinujeme kvalitativní výzkum (hloubkové rozhovory kombinované s uživatelským testováním) a následné ověření získaných poznatků pomocí kvantitativního ověřovacího dotazníku na větším počtu respondentů.
Kvalitativní výzkum:
Celkem jsme vedli rozhovor se čtyřmi neslyšícími (s každým přibližně jednu a půl hodiny).
Tímto kvalitativním výzkumem jsme si částečně potvrdili své hypotézy, ale také jsme získali spoustu nových poznatků, které obohatily náš výzkum.
Samotné rozhovory s testováním probíhaly tak, že výzkumník – odborník na přístupnost a uživatelský výzkum – se dotazoval neslyšících a veškerá komunikace se tlumočila do českého znakového jazyka a zpět.
Kvantitativní výzkum
Na základě zjištění a potvrzení hypotéz jsme přistoupili k dalšímu kroku, a to ke kvantifikaci zjištění pomocí online dotazníku, který nám vyplnilo 128 neslyšících respondentů. Tímto krokem jsme chtěli ověřit, zda jsou data z kvalitativního výzkumu pravdivá, nebo ne.
Zadání, stejně jako nabízené možnosti, byly přeloženy do českého znakového jazyka ve formě videí umístěných u každé otázky.
Předkládané závěry jsme doplnili o vlastní komentáře a interpretaci. Nakonec jsme studii nechali přepracovat do přístupné češtiny (anglicky „plain language“), aby jí rozumělo co nejvíce lidí. V českém znakovém jazyce je tato studie dostupná zatím pouze jako shrnutí. Připravuje se však speciální formát, ve kterém bude možné předat detailnější informace.
Neslyšící a znakový jazyk
Kolik je neslyšících v Česku a ve světě?
Přesné číslo neexistuje (odkaz na externí web). Některé webové stránky uvádějí číslo 7 300 uživatelů českého znakového jazyka (odkaz na externí web).
Dle National Geographic (odkaz na externí web) je uživatelů národních znakových jazyků celosvětově přibližně 72 milionů.
Jeden znakový jazyk pro všechny?
Ne. Stejně jako neexistuje jeden mluvený jazyk, kterému by rozuměli všichni, neexistuje ani jeden jazyk znakový. Existuje český znakový jazyk, německý znakový jazyk atd.
Zároveň stojí za zmínku, že ani v zemích, kde se mluví anglicky, nejsou všechny národní znakové jazyky stejné, protože vznikají nezávisle na jazyce mluveném. Existuje britský znakový jazyk, americký znakový jazyk a australský znakový jazyk, které se od sebe navzájem liší a jejich uživatelé si mezi sebou nebudou plnohodnotně rozumět.
Více se dozvíte ve videu (odkaz na externí web) studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Zjištění z výzkumu a doporučení, jak dělat přístupné webové stránky pro neslyšící uživatele
Tuto sekci jsme rozdělili do dvou částí. První se věnuje samotné přístupnosti webu a ta druhá vizuální stránce a způsobu umístění a zobrazování videí s překladem do českého znakového jazyka.
Máme do znakového jazyka překládat naprosto veškerý obsah?
Překládat celé webové stránky by bylo finančně a časově extrémně nákladné a navíc by to pravděpodobně ani nepřineslo dostatečný užitek. Dále by pak vznikl problém, kam videa umístit, aby nebránila v orientaci na stránkách dalším uživatelům. Takové řešení by zároveň bylo velmi nákladné a náročné na správu a aktualizaci obsahu.
Například v našem výzkumu několikrát zaznělo, že není třeba překládat položky v navigaci (což bývá jen jedno slovo či slovní spojení) – pokud to tedy jsou běžně používaná slova. Vždy bude v tomto případě jednodušší mít položky v navigaci zformulované přístupně a srozumitelně (více v části naší studie o přístupné češtině) než všechny položky překládat. Je toho pak na webu zbytečně moc a může to i rušit – jako například na webu „Banka bez bariér“ (odkaz na externí web) České spořitelny.
Respondenti zmiňovali:
„No je to trošku zbytečné, nepřijde mi to užitečné.“
Jak tedy zpřístupnit obsah neslyšícím? To se dozvíte v následující sekci.
Umístěte na web sekci s videi ve znakovém jazyce
Proto se jako ideální řešení jeví vytvoření podstránky, kde jsou relevantní a potřebné informace přeloženy do českého znakového jazyka. Jako příklad můžeme uvést web organizace Člověk v tísni (odkaz na externí web) nebo web Národního zemědělského muzea (odkaz na externí web). Taková stránka může zásadně zpřehlednit a usnadnit neslyšícím orientaci na webové stránce.
Co by taková stránka měla obsahovat?
Měla by obsahovat videa, která uživatelům pomohou se zorientovat v hlavních a důležitých funkcích webu a díky kterým se dozví, kde co najdou a jak si popřípadě poradit, když nebudou schopni něco najít či provést. Stránka může obsahovat také souhrn všech videí ve znakovém jazyce, která se na webu mohou vyskytovat.
Jakou strukturu by stránka měla mít?
Přehlednou. Každá sekce s videi, která patří obsahově k sobě, by měla být pro rychlejší orientaci uvedena odpovídajícím nadpisem.
Také každé video by mělo mít nadpis, ideálně nad nebo pod videem. Nelze se spolehnout na nadpis ve vloženém videu například z YouTube či od jiných poskytovatelů, protože ne vždy se zobrazí celý název. Navíc může být nekontrastní s pozadím a tak dále.
Umístěte odkaz na sekci s videi ve znakovém jazyce do hlavní navigace webové stránky
Je to místo, kde to bude očekávat většina neslyšících uživatelů. Kromě toho je hlavní navigace jeden z nejdůležitějších prvků pro orientaci na webové stránce, takže se na ni uživatele zaměřují.
Kam přesně odkaz umístit?
Do pravého horního rohu, například vedle možnosti změny jazyka (pokud to web dovoluje). Náš výzkum potvrdil, že většina respondentů (55 %) by takový odkaz hledala právě tam – tedy v pravém horním rohu, poblíž změny jazyka.
Pokud ho umístíte jinam, pravděpodobnost, že ho uživatelé najdou nebo si ho všimnou, se zásadně snižuje. Když uvedeme konkrétní příklad z našeho výzkumu, tak na stránkách Letiště Praha (odkaz na externí web) je odkaz na sekci s videi ve znakovém jazyce umístěn v levé horní části navigace pod záložkou „Asistence“, která není moc dobře viditelná.
Dále pak video ve znakovém jazyce pro většinu podsekcí na webu Letiště Praha je umístěno jako přichycený prvek v pravém dolním rohu obrazovky (v podsekcích webu). Při uživatelském testování si ho nikdo nevšiml, i když respondenti dostali výslovně za úkol tento odkaz najít.
Respondenti zmiňovali:
„Toho jsem si vůbec nevšimla, je to hrozně malinký, a navíc je to na úplně jiném místě, než kde bych to čekala.“
„Tak to bych tady vůbec nečekal, to není vidět, je to na úplně nesmyslném místě mimo zorné pole. To vůbec nedává smysl na tomto místě.“
Jak by měl odkaz na videa v českém znakovém jazyce vypadat?
Náš výzkum označil jako jednoznačně nejlepší řešení (81 % respondentů) piktogram zachycující znak českého znakového jazyka „komunikovat v českém znakovém jazyce“ neboli „znakovat“. Jako vhodné se jeví použít tento piktogram společně se zkratkou „ČZJ“ (český znakový jazyk).
Takový piktogram vytvořili v roce 2018 v agentuře Deaf Friendly, je inspirován piktogramy ze zahraničí, ale vychází ze znaku s významem „znakovat“ v ČZJ. Jeho vznik připomínkovala řada lidí z komunity neslyšících. Piktogram podléhá licenci Creative Commons (CC), která stanoví, že piktogram může být volně užíván i ke komerčním účelům a je možné jej dále upravovat.
Piktogram je možné používat jako upozornění na obsah v českém znakovém jazyce (tlumočení nebo např. video s překladem do českého znakového jazyka).
Ikona ke stažení (odkaz na externí web).
Je důležité, aby ikona měla dostatečný kontrast s pozadím.
Co určitě nepoužívat, jsou ikony značící sluchové postižení jako „přeškrtnuté ucho“. Neslyšící tento symbol nevnímají jako vhodný, vnímají ho negativně, protože reprezentuje medicínský pohled na hluchotu, namísto jimi preferovaného pohledu jazykově-kulturního.
Jak respondenti na tento symbol reagovali:
„To já nesnáším. Nejde o to, že já neslyším, ale že používám jiný jazyk.“
„To ucho by tam nemělo být, měly by tam být ruce.“
Samostatné použití zkratky „ČZJ“, se také neprokázalo jako ideální. Zkratky totiž mohou tvořit bariéru z pohledu přístupnosti obecně (lidé je neznají) a ani neslyšící si nemusejí být vědomi tohoto označení pro jejich jazyk.
Jeden respondent uvedl:
„My o svém jazyce nemluvíme ve zkratce, nepoužíváme ČZJ.“
Preferovaný je tedy piktogram „ruce“ – jen by měl vycházet z našeho prostředí, konkrétně z českého znakového jazyka. Objevují se piktogramy, které vycházejí např. ze znaku „tlumočit“ či „znakovat“, ale v americkém znakovém jazyce (ASL), a ty respondenti nepovažovali za vhodné.
Jeden z respondentů to zformuloval takto:
„Tahle ikona reprezentuje ‚tlumočit‘ nebo ‚tlumočník‘, ale v americkém znakovém jazyce. Pro nás v Česku se to nehodí, symbol by měl vycházet ze slova ‚znakovat‘ v českém znakovém jazyce.“
Překlad obsahu do znakového jazyka pomocí pluginu s 3D avatarem
Překládat obsah do znakového jazyka pomocí interaktivního pluginu s 3D animovaným avatarem velmi nedoporučujeme.
Některé avatary pouze nahrazují slova z výchozího jazyka za znaky ze znakového jazyka. Znakové jazyky ale nejsou závislé na svých národních mluvených jazycích, nevycházejí z nich a mají vlastní (a jinou) gramatiku a slovosled. Tato vizualizace tedy prakticky nikomu neprospěje, výsledek bývá horší, než když použijete Překladač Google. Máte slova v češtině, ale poskládaná za sebou tak, že nerozumíte významu.
Znakové jazyky navíc netvoří jen pohyby rukou, ale i mimika obličeje, hlavy a trupu. Tyto pohyby nesou význam, a jsou tedy nedílnou a podstatnou součástí projevu ve znakovém jazyce. Avataři (v současnosti) nedokážou dostatečně replikovat mimiku (výrazy v obličeji), a projev je tak hůře srozumitelný až nesrozumitelný.
V rámci uživatelského testování jsme vyzkoušeli 3D avatara na webu brazilské vlády, konkrétně na podstránce brazilského velvyslanectví v České republice (odkaz na externí web). Plugin s avatarem se mimo jiné velmi dlouho načítá (i s vysokorychlostním připojením), takže respondenti vůbec netušili, co se děje, a odešli. Za normálních okolností by tedy tuto službu ani nevyzkoušeli.
Respondenti reagovali:
„Avatary znám, ale nefandím tomu, nepreferuji to. Lepší mi přijdou živí lidé.“
„Na to já se vůbec dívat nebudu, tam by měl být živý překladatel. Ti avataři vůbec nedávají smysl. Oni nemají žádnou mimiku v obličeji, to není znakový jazyk.“
Obchodní podmínky a jiné legislativní dokumenty, které mají dopad na uživatele, překládejte do znakového jazyka
Obchodní podmínky a smlouvy jsou často těžko pochopitelné i pro neznevýhodněné uživatele, ale pro neslyšící jsou naprosto nepřístupné. Proto je přeložte do znakového jazyka nebo je alespoň tvořte pomocí přístupné češtiny.
Textový obsah vytvářejte v přístupné češtině
Texty se snažte psát lidsky a srozumitelně, tedy přístupnou češtinou (anglický výraz „plain language“). Budou pak přístupnější nejen neslyšícím, ale úplně všem – včetně dětí, lidí, kteří nerozumí danému tématu, lidí, pro které není čeština mateřským jazykem, i lidí s kognitivním postižením nebo poruchou učení.
Texty psané přístupnou češtinou jsou srozumitelné, dobře strukturované a obsahují přesně ty informace, které čtenář v danou chvíli potřebuje.
Čtenáři díky tomu:
snadno najdou to, co potřebují
tomu, co našli (při čtení nebo poslechu), hned napoprvé porozumí
získané informace jednoduše využijí
Náš výzkum ukázal, že více než polovina neslyšících respondentů má často problém porozumět českému textovému obsahu na webech. Nejčastěji to bývá u:
delších textů
obchodních podmínek
návodů, jak postupovat při reklamaci
porovnávání a popisu produktů a jejich technických parametrů v e-shopech
Ve výzkumu respondenti například uvedli:
„Při výběru zboží se orientuju pomocí hodnocení. Tam bych byla ráda, kdyby někdo udělal překlad těch hodnocení. Často totiž nerozumím, co tam ten člověk píše.“
Vyhněte se idiomům, žargonu a neobvyklým slovům
Používejte běžná slova, která používáte v každodenních konverzacích.
Příklad idiomu:
„Honzo, dnes večer si v hospodě dáme do nosu.“ Což může někdo (viz výše) pochopit jako oznámení o tom, že se večer budou v hospodě prát, nebo tomu spojení neporozumí vůbec. Lepší tedy bude: „Honzo, dnes večer si v hospodě pořádně pochutnáme.“
Pár dalších příkladů:
„Blesk z čistého nebe“ – něco se stalo náhle a nečekaně
„Dej mi pokoj“ – nevšímej si mě
„Chodí kolem horké kaše“ – vyhýbá se hlavnímu sdělení
Nepoužívejte zkratky (pokud je nevysvětlíte)
Nám samotným se několikrát stalo, že nám při e-mailové komunikaci klienti psali ve zkratkách, které oni v rámci svého specifického oboru běžně používají, ale my jsme jim vůbec nerozuměli a museli jsme je žádat o vysvětlení.
Pro neslyšící je to ještě těžší, protože zkratky se ve znakovém jazyce nevyskytují, a není tedy příliš pravděpodobné, že jim budou rozumět v češtině.
Typicky se zkratky používají v e-shopech. (Respondenti se o tom sami zmiňovali v rámci výzkumu.) Například místo „VR ready“ je lepší použít „připraveno pro virtuální realitu“, a pokud to není z nějakého důvodu možné, použít nějakou formu přístupné nápovědy, kde bude zkratka vysvětlena.
Mějte přehlednou a jasnou strukturu navigace a obsahu
Přehledná a jasná struktura navigace a obsahu základem příjemného uživatelského zážitku. Slova použitá v navigaci by měla být jednoduchá a měla by jasně popisovat dané téma. Stejně to platí pro další obsah, který by měl být rozčleněný pomocí výstižných nadpisů a mezititulků.
Ukázka z našeho výzkumu
Například v našem uživatelském testování si měli respondenti rezervovat termín pro vyřízení nového řidičského průkazu na webovém portále hlavního města Prahy (odkaz na externí web) a nikomu se tuto funkci nepodařilo jednoduše najít.
Dokážete si představit, co se skrývá pod pojmem „dopravněsprávní činnosti“? Někteří lidé ne – zvlášť když hledají „řidičské průkazy“ a nemohou tuto informaci jednoduše najít. Přitom stačí napsat například „Řidičské průkazy a vozidla“ nebo „Řidiči a vozidla“.
Výrok z našeho výzkumu:
„Člověk si vlastně musí uvědomit, jak se to oddělení, kde se řidičáky řeší, jmenuje, abych to mohl najít na té stránce.“
Když jsme jednu z respondentek během výzkumu požádali, aby si na webovém portále hlavního města Prahy zarezervovala termín pro vyřízení řidičského průkazu, řekla:
„Teď se snažím najít něco jako ‚pro řidiče‘. Je tam toho nějak moc, je to nahuštěné, tak se snažím zorientovat. Jsem teď v sekci Řidičské průkazy, myslím, že jsem našla, co jsem chtěla, aha, tak ne, tady je obrovské množství informací a dlouhých textů a nedaří se mi se v tom zorientovat. Asi bych tam tedy šla osobně.“
Další výroky respondentů ohledně výše zmíněného zadání:
„První dojem z té webové stránky je hrozně nepříjemný, je tam hrozně moc věcí, kdybych neměla tu motivaci od vás splnit ten úkol, tak bych to vzdala hned. Kazí mi to náladu.“
„Nebylo to lehké, je to velmi nepřehledné, obtěžovalo mě to, bylo to pro mě nepříjemné, byla to otrava.“
„Je tam toho velké množství a člověk se v tom velmi těžko orientuje. Zabere mi spoustu času najít to, co já potřebuju.“
Telefonní kontakt jako jediná možnost nestačí
Nabízet telefonní kontakt jako jedinou možnost je nepřijatelné. Neslyšící nemohou bez pomoci slyšících osob telefonovat. Jedním z principů přístupnosti je nezávislost na pomoci druhých. (O který web šlo, nebudeme uvádět.)
Respondenti nám během výzkumu řekli:
„Jakmile vím, že mám někam volat, je to pro mě strašně problematické, a tak to vzdám předem. Je to pro mě stresující a nepříjemné.“
„Pokud mají jako jedinou možnost kontaktu telefon, tak je to diskriminační.“
„To si z nás dělají srandu!? To nejde nemít jinou možnost kontaktu.“
Nejen neslyšící potřebují i jinou možnost kontaktu než telefonní. Představte si třeba člověka, který koktá, cizince se základní znalostí českého jazyka nebo někoho, kdo se zkrátka stydí telefonovat či mluvit.
V případech, kdy není jiná možnost kontaktu než pomocí telefonu, tři čtvrtiny (73 %) respondentů z našeho výzkumu využívají služby online tlumočení (například Tichou linku).
Zbylá čtvrtina respondentů (27 %) služby online tlumočení nevyužívá. Jako hlavní důvody uvedli:
Čekací doba na spojení je dlouhá (službu tlumočení je potřeba dopředu objednat).
Nechtějí s tlumočníkem sdílet osobní a citlivé údaje (nedůvěra) nebo kontaktovaná společnost (například banka) tuto možnost pomoci další osoby odmítá z bezpečnostních důvodů.
Nabízejte vždy několik různých druhů kontaktu.
Bariéra v komunikaci s neslyšícími může vznikat i v e-mailové komunikaci
V textové komunikaci s neslyšícím často vzniká bariéra i pro druhou stranu. Jak jsme již zmiňovali, čeština je pro většinu neslyšících cizím jazykem. Ti navíc píšou, jako by znakovali, a tím pádem může být obsah textové komunikace pro čtenáře nesrozumitelný.
Je to podobné, jako byste doslovně překládali českou větu do cizího jazyka, bez ohledu na slovosled, skloňování a tak dále. Například kdybyste přeložili anglickou větu: „How are you doing?“ jako „Jak jsou ty dělá?“ namísto správného překladu „Jak se máš?“.
V našem dotazníku jsme respondentům u některých otázek umožňovali vložit vlastní odpověď. Buď nám ji mohli napsat v češtině, nebo nám mohli nahrát video v českém znakovém jazyce. Zde je ukázka několika textů, které jsme dostali:
„Něči nemám vybrat webova stranka.“
„Přidávat do zákonné povinné video Website (velké obchod například firmy.a.s. a podmínek velké a malé s.r.o.).“
„Společně neslyšící jako Nzj , potřeba nové znaky - odborník ( přidává do Website chrome aplikace ,nebo firefox, opera, internet ...pro vejer. - umělé inteligence jako kliknout levé ukázka vyhledávání černé pozadí znamená - neslyšící překlad - od nové znaky odborník - vysvětlení. To je nejlepší.)“
„Lepší Česká republika snaží nejlepší vzdělání 😃❤️.www.AliExpress překladač psát cizí jazyk nerozumím,není český jazyk 🤷♀️“
Pokud máte k dispozici video bez překladu do znakového jazyka a verzi s překladem do znakového jazyka, jasně je označte nebo umístěte blízko sebe
Pokud máte video v mluvené češtině a vytvořili jste jeho verzi v českém znakovém jazyce, pak odkaz na něj musí být dobře viditelný a umístěný poblíž videa. Popřípadě je možné zobrazit obě videa blízko sebe a jasně je označit (pomocí nadpisů).
Jak to nedělat?
Odkaz na video ve znakovém jazyce je umístěný přímo v náhledu videa jako text, který ovšem vypadá jako název videa (nikoli jako funkční odkaz). Při našem výzkumu všichni respondenti video pustili pomocí tlačítka „přehrát“ (ikona šipky doprava) a očekávali, že se video ve znakovém jazyce pustí. To se ale nestalo.
Jak by mělo video ve znakovém jazyce vypadat?
Na jakém pozadí by měl být překladatel umístěn?
Na takovém, které není příliš výrazné a rušivé. V našem výzkumu jednoznačně vedly tmavší odstíny barev – nejvíce preferovaná byla tmavší a neutrální šedá. Výrazné barvy jako například „agresivní zelená“ nebo červená barva byly nejméně preferované.
U výrazných barev typu „agresivní zelená“ navíc respondenti zmiňovali, že je z toho pozadí bolí oči a je jim to pro sledování překladatele nepříjemné.
Jak reagovali respondenti na „agresivní zelenou“:
„To je úplně jedovatá zelená, je to moc.“
„To je děsně výrazná zelená, je to do očí bijící. Je mi to nepříjemné.“
Dále se vyhněte použití barev, které se podobají barvě pleti překladatele/tlumočníka. Je důležité, aby obličej a ruce měly dostatečný kontrast s pozadím a byly dobře viditelné a identifikovatelné.
Ideálně se vyhněte použití loga či dalších grafických prvků na pozadí – ty totiž mohou ve sledování překladatele rušit. Smyslem videa ve znakovém jazyce je předat nebo tlumočit informace, nikoliv prezentovat vizuální komunikaci značky/společnosti.
Kde by měl být překladatel umístěn?
To záleží na typu videa, ale pokud se jedná jen o překlad, je ideální umístit překladatele doprostřed. Pokud se ve videu budou objevovat i další obrázky, videa či text, je dobré umístit překladatele na pravou stranu.
Jak by měl být překladatel velký?
Dostatečně. Tak aby bylo překladateli dobře vidět na obličej i na ruce.
Kam by se měl překladatel dívat?
Do kamery. Ve chvíli, kdy se dívá jiným směrem, je to rušivé a zvláštní.
„Přijde mi rušivé, že se nedívá do kamery, a přijde mi to zvláštní.“
„Je divné, že se nedívá do kamery, je to nezvyklé.“
„Co je divné, je, že se nedívá do kamery. Přijde mi to hrozně divné.“
Jak by měl být překladatel oblečený?
Takovým způsobem, aby jeho oblečení nesplývalo (černé tričko na černém pozadí), ale také aby příliš nerušilo a nepoutalo pozornost (je lepší se vyhnout výrazným vzorům na oblečení). Hlavní důraz by měl vždy být na obličej a ruce, které by měly být dostatečně kontrastní s pozadím.
Jak zobrazit název videa nebo sekce?
Pomocí nadpisu nad nebo pod videem. Nelze se spolehnout na nadpis ve vloženém videu například z YouTube či od jiných poskytovatelů, protože ne vždy se zobrazí celý název. Navíc může být nekontrastní s pozadím a tak dále.
Pokud video obsahuje „mezititulky“, kam je umístit?
„Mezititulky“ jsou informace v textové formě umístěné do videa například pro označení další kapitoly obsahu videa či k vzdělávacím účelům (např. aby se uživatel naučil česky psaný ekvivalent výrazu ve znakovém jazyce).
Celkem 70 % procent respondentů z našeho výzkumu upřednostňuje „mezititulky“ na levé straně od překladatele, ideálně vlevo nahoře v úrovni hlavy.
Když je součástí videa ve znakovém jazyce další vizuální materiál jako video, obrázky či animace, kam a jak je umístit?
Nejpreferovanější variantou z našeho výzkumu je umístit doplňkový obrázek/video/animaci jako menší objekt na pozadí (na levou stranu), tak aby se překladatel s obsahem příliš nepřekrýval a přitom měl za sebou nerušivé pozadí.
Nejméně preferovanou variantou je vložit překladatele do menšího čtvercového okna, které je umístěné nad videm či obrázkem. Zaprvé pak není část videa či obrázku vidět a zadruhé je v těchto případech překladatel příliš malý.
Jak by mělo být video ve znakovém jazyce dlouhé?
Více než polovině respondentů z našeho výzkumu na délce videa ve znakovém jazyce záleží. Video by ideálně nemělo mít více než 3 minuty. Delší videa je lepší rozdělit do kratších a vstřebatelnějších celků. Přispěje to i k rychlejší orientaci v obsahu a nenutí to uživatele proklikávat video a hledat žádanou pasáž.
Videa ve znakovém jazyce mohou mít navíc i titulky
V některých případech je žádoucí, aby video v českém znakovém jazyce obsahovalo české titulky, a bylo tak přístupné i těm, kdo český znakový jazyk neovládají. V tomto případě je vhodné použít titulky, které lze zobrazit a skrýt, a vyhnout se těm, které jsou přímo vložené ve videu. Přímo vložené titulky totiž není možné zvětšit ani barevně přizpůsobit.
U všech ostatních videí (bez znakového jazyka) přidejte titulky a možnost zpomalení
Ujistěte se, že jste zvolili videopřehrávač, který umožňuje video zpomalit.
Z našeho výzkumu víme, že více než polovina neslyšících má větší či menší problémy stíhat číst titulky u videí a porozumět jim. Na základě své reálné praxe předpokládáme, že procento bude ještě větší. Jak už víte, čeština je pro neslyšící prakticky cizí jazyk. O to je důležitější, aby měli dostatek času si titulky přečíst. Často se stává, že si videa zpomalují, aby stíhali titulky číst, a pokud tato funkce není k dispozici, tak si video mnohokrát zastavují.
Text pod/nad videem jako alternativa k titulkům
Respondenti nám během výzkumu zmínili:
Jedna z respondentek nám během výzkumu řekla:
„Problém je v tom, že když tam jsou jenom titulky, tak já si nejsem schopná zapamatovat, o čem to celé video bylo, a musím se pak vracet a videem se proklikávat, abych informaci našla. Kdyby ta informace byla pod videem jako text, tak se mohu pohledem vracet či přeskakovat nějaké části.“
Ideálně se tedy nabízí i takzvaný textový přepis, kdy se přepisuje celý obsah videa – nejen dialogy a identifikace mluvčího, ale také změny scén, důležité zvukové efekty a další. Můžete si to představit jako scénář k filmu.
Titulky pro osoby se sluchovým postižením obecně, tedy nejen pro uživatele českého znakového jazyka, jsou pro nás důležitým tématem, takže se k němu v budoucím výzkumu vrátíme, abychom získali přesnější data.
Další zjištění z výzkumu
„Vzdávám to, jdu tam osobně.“
Tohle je věta, která v našem výzkumu zaznívala často. Neslyšící uživatelé webových stránek narážejí na řadu bariér, které je často ve výsledku donutí se vzdát. Místo toho, aby situaci vyřešili v digitálním prostředí, jsou nuceni dost věcí řešit osobně s tím, že si s sebou vezmou tlumočníka. Nebo se musejí obrátit na někoho z rodiny či kamarádů, což není ideální.
„Je tam obrovské množství textu a informací.“
Tato věta také zaznívala často. Je tedy lepší informace a obsah rozdělit do smysluplných sekcí s jasnou strukturou než je koncentrovat na jedno místo.
Proč jsou pro neslyšící pravidla přístupnosti (WCAG) a z nich vycházející legislativa nedostatečné?
Skoro každá země už má zákony, které mají zajistit přístupnost veřejných služeb v digitálním prostoru. V České republice je to zákon č. 99/2019 Sb. (zákon o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací), který se na pravidla přístupnosti WCAG odkazuje, konkrétně ve verzi 2.1 úroveň AA.
Pojďme se na ně podívat a ukázat si, kde mají nedostatky. Zaměříme se primárně na části týkající se neslyšících. Některá kritéria a jejich části popisují situace, které se na webech běžně nevyskytují, a proto jsme je vynechali.
Pravidla se bohužel skoro vůbec nezaměřují na neslyšící uživatele, kteří se primárně dorozumívají pomocí znakového jazyka a pro které je čeština (či jiný národní jazyk) cizím jazykem. Některá pravidla mohou pomoci, avšak většina z nich je až v takzvané úrovni AAA, která není vyžadována zákonem.
Kritérium úspěšnosti 1.2.1: Pouze audio a pouze video (předtočené)
Toto kritérium je součástí zákonné povinnosti (úroveň A) a říká, že audio obsah (podcast, zvukové záznamy a tak dále) musí být opatřen nějakou alternativou, která poskytuje ekvivalentní informaci. Alternativou se v tomto případě myslí takzvaný textový přepis či – pokud to technologie umožňuje – synchronizované titulky.
Tento bod je nedostatečný, protože jak už víte, neslyšící mohou mít problémy s psanou češtinou. Stejně to platí pro titulky, o kterých se dozvíte v dalším bodě. Co se samotné textové podoby týče, v tomto kritériu není zmíněno, jakým způsobem by text měl být napsaný, aby byl přístupný.
Kritérium úspěšnosti 1.2.2: Titulky (předtočené)
Toto kritérium je součástí zákonné povinnosti (úroveň A) a říká, že video obsah se zvukem musí být opatřen titulky.
Titulky u videí mohou být pro neslyšící problematické, protože je nemusí stíhat číst a rozumět jim.
Jakou formální podobu mají titulky mít, však standard nestanovuje, stejně jako nestanovuje, že by měl mít uživatel možnost video zpomalit nebo titulky přizpůsobit svým preferencím (velikost, pozice, barva, umístění, typ písma a tak dále). Dané kritérium umožňuje použít titulky napevno umístěné ve videu (anglicky Open Captions), které nelze přizpůsobit.
Kritérium úspěšnosti 1.2.4: Titulky (živě)
Toto kritérium je součástí zákonné povinnosti (úroveň AA) a říká, že video obsah se zvukem vysílaný živě musí být opatřen titulky.
Situace je stejná jako u kritéria 1.2.2.
Kritérium úspěšnosti 1.2.6: Znakový jazyk (předtočený)
Toto kritérium není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA) a říká, že video obsah se zvukem musí být opatřen překladem do znakového jazyka.
Tohle by bylo skvělé kritérium, které by neslyšícím zpřístupnilo či zpříjemnilo mediální obsah. Není ale vyžadováno zákonem, protože je v úrovni AAA, takže ho nikdo z hlediska zákona o přístupnosti plnit nemusí. Existuje však řada jiných legislativních dokumentů (odkaz na externí web), které právo neslyšících na přístupné informace stanovují.
Nedostatkem tohoto bodu je tedy především to, že nijak nespecifikuje, jak má překlad/tlumočení do znakového videa vypadat po stránce vizuální (kontrast oděvu překladatele a pozadí, způsob použití dalších vizuálních prvků, umístění titulků) ani kde má být video s překladem do českého znakového jazyka umístěno, jak má být dlouhé a tak dále. Což je nezbytným předpokladem toho, aby takové video bylo neslyšícím přístupné.
Kritérium úspěšnosti 1.2.8: Alternativa pro multimediální prvky (předtočené)
Toto kritérium není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA) a říká, že video obsah se zvukem musí mít alternativu – v tomto případě je myšlen hlavně textový přepis.
Situace je stejná jako v bodě 1.2.1. Toto kritérium je nedostatečné, protože jak už víte, neslyšící mohou mít problémy s psanou češtinou, není zde definice, jak má a nemá takový text vypadat, a tak dále.
Kritérium navíc není vyžadováno zákonem.
Kritérium úspěšnosti 1.2.9: Pouze audio (živě)
Toto kritérium není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA) a říká, že audio obsah musí být opatřen nějakou alternativou, která poskytuje ekvivalentní informaci. Alternativou se v tomto případě myslí takzvaný textový přepis (synchronizovaný) či – pokud to technologie umožňuje – synchronizované titulky.
Nedostatky jsou stejné jako u předchozích bodů 1.2.1, 1.2.2, 1.2.4 a 1.2.8.
Kritérium úspěšnosti 2.2.1: Nastavitelné časování
Toto kritérium je součástí zákonné povinnosti (úroveň A) a říká, že každý časový limit na práci a přečtení obsahu musí mít možnost časový limit vypnout, prodloužit či ho nastavit předtím, než na něj uživatel narazí. Toto kritérium umožňuje výjimky, a to v případě, že se jedná o událost v reálném čase (například aukce), nebo když má časové omezení zásadní význam a prodloužením limitu by se tento význam znehodnotil.
Toto kritérium je velmi prospěšné, protože jak víme, neslyšícím uživatelům může trvat déle přečíst český text a porozumět mu. Jedná se například o omezený čas na vyplnění formuláře nebo o časově omezenou rezervaci letenek či zboží v e-shopu po přidání do košíku.
Podobné je to u kritéria 2.2.3 „Žádné časování“. Jediný rozdíl je, že toto kritérium neumožňuje výše zmíněné výjimky. Bohužel není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA).
Kritérium úspěšnosti 2.2.2: Pauza, zastavení, skrytí
Toto kritérium je součástí zákonné povinnosti (úroveň A) a říká, že pro každý pohybující se, rolující či automaticky se aktualizující obsah musí být možnost jej zastavit.
Jde o podobně prospěšné kritérium jako 2.2.1.
Kritérium úspěšnosti 2.2.6: Časové limity
Toto kritérium není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA) a říká, že uživatelé musí být upozorněni na jakoukoli nečinnost, která by mohla způsobit ztrátu dat (například zčásti vyplněný formulář).
Toto kritérium je velmi prospěšné. Lze totiž předpokládat, že neslyšícím může trvat déle přečíst český text a porozumět mu. Avšak není součástí zákonné povinnosti.
Kritérium úspěšnosti 3.1.3: Neobvyklá slova
Toto kritérium není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA) a říká, že jsou k dispozici definice konkrétních slov nebo frází používaných neobvyklým způsobem nebo ve specifickém kontextu, včetně idiomů a žargonu.
Tohle je skvělé kritérium, které by neslyšícím zpřístupnilo textový obsah. Není ale vyžadováno zákonem, takže ho nikdo plnit nemusí. Tento princip je součástí přístupné češtiny.
Kritérium úspěšnosti 3.1.4: Zkratky
Toto kritérium není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA) a říká, že jsou k dispozici rozšířené formy zkratek nebo definice jejich významu.
Tohle je skvělé kritérium, které by neslyšícím zpřístupnilo textový obsah. Není ale vyžadováno zákonem, takže ho nikdo plnit nemusí. Tento princip je součástí přístupné češtiny.
Kritérium úspěšnosti 3.1.5: Čtenářská úroveň
Toto kritérium není součástí zákonné povinnosti (je v úrovni AAA) a říká, že by textový obsah měl zvládnout přečíst a pochopit žák na konci druhého stupně základní školy (devátá třída), nebo by měla být k dispozici verze, která výše zmíněné úrovni odpovídá.
Tohle je naprosto skvělé kritérium, které by neslyšícím zpřístupnilo textový obsah. Není ale vyžadováno zákonem, takže ho nikdo plnit nemusí. Tento princip je součástí přístupné češtiny.
Co nám v pravidlech například chybí?
Pravidla pro tlumočení živých videopřenosů do znakového jazyka
Jak mají videa ve znakovém jazyce vypadat, jaké mají mít pozadí, kde a jak má být překladatel umístěn, jak má být velký
Jak dlouhá mají videa s překladem do znakového jazyka být
Že má být na webu sekce se shrnutím obsahu webu, co na něm lze najít a tak dále
Kde by taková sekce měla být umístěna a jak by měla být označena, aby byla jednoduše rozpoznatelná
Že každé video (přehrávač) má mít možnost zpomalení kvůli čitelnosti titulků
Co všechno z webové stránky určené široké veřejnosti překládat do znakového jazyka
Že na webu nemůže být jedinou možnosti kontaktu telefon
Že technologie umožňující automatický přepis nemohou být použitelné bez dodatečné korektury a kontroly
Že tvorba titulků má svá pravidla
Závěr
V rámci přístupnosti pro neslyšící je stále co prozkoumávat a chybí nám spousta pravidel, kterými by se měli řídit tvůrci webového obsahu a stránek. O to je důležitější, aby se prováděla uživatelská testování s lidmi s postižením – v případě naší studie s neslyšícími.
Budeme rádi, když nám na naši studii poskytnete zpětnou vazbu. Pokud nám to pracovní okolnosti dovolí, rádi bychom se k tématu webové přístupnosti pro neslyšící a další skupiny lidi s postižením vrátili a poskytli vám tak hlubší pohled na to, co je třeba dělat, aby byly weby přístupné pro všechny.
Na koho se obrátit?
Pokud potřebujete pomoci s přístupností, neváhejte kontaktovat Ondřeje Pohla, CPWA, z ACTUM Digital e-mailem na ondrej.pohl@actumdigital.com nebo na jeho LinkedIn profilu (odkaz na externí web).
Pokud potřebujete zajistit překlad nebo tlumočení do českého znakového jazyka či konzultovat otázky týkající se přístupnosti informací pro osoby se sluchovým postižením obecně, kontaktujte Deaf Friendly e-mailem na budu@deaffriendly.cz nebo navštivte webové stránky www.deaffriendly.cz.